5. den ve Španělsku - gastronomie a tanec :-)

Dnes jsem strávila naprosto úžasný den obklopená španělskou a guatemalskou společností :-) Upřímně mi tady bylo dnes poněkud horko, a tak jsem se zmohla "pouze" na poznávání španělské kultury :-)

Ráno mi maminka poslala fotky fíků, které nám doma vyrostly, a tak jsem s Leti toto téma rozebrala. Víte, že jsou tři typy fíků? Já to upřímně netušila. Fík, na který jsem zvyklá a který má zelenou barvu a když hodně dozraje tak fialovou, se tady nazývá higo verde [igo verde] následně higo morado [igo morado]- první je zelený a druhý v doslovném překladu nachový tedy fialový. Druhým typem jsou brevas. Vypadají naprosto stejně jako fialové již zmíněné fíky, ale je v nich jeden velký rozdíl - jedny dozrávají na začátku léta zhruba v červnu a druhé na konci zhruba září, říjen. Existuje tady dokonce jedna fráze pro něco, co se děje velice zřídka, nebo lépe pro delší časové období, a to "de higos a brevas". Jak již víme, je to zhruba 9 měsíců (říjen - červen), tak to mě také překvapilo :-) A poslední typ fíků, které, jak říká Leti, mají společný jen název, ale vlastně to fíky nejsou, jsou higos chumbos [igos čumbos] neboli také chumberos [čumberos]. Jsou to plody kaktusů, které na sobě mají mnohem více pichlavých jehliček, než by se na první pohled mohlo zdát. Toto mám potvrzené vlastní kůži a můžete mi věřit :-) Jednou jsem totiž neodolala, jeden utrhla a nechala jsem si tak do kůže zapíchat strašně moc jehliček, které jsem pak otírala o zídku, abych je alespoň zkrátila, protože to nešlo vytáhnout :-D To byla zábava :-) Jinak vevnitř jsou tyto plody sytě oranžové a mají jadérka, které křupou mezi zuby, ale baští se ;-) Doporučuji se na tyto "fíky" podívat do obrázků na googlu, ať víte, jak vypadají ;-) Na ulicích (jinde jsem je prodávat neviděla) vám je zbaví té pichlavé slupky a jsou připraveny k jídlu ;-) Pro mě již ze známého důvodu mají tito prodejci rukavice :-D Tímto ovocem jsem byla nadšená hlavně v horkých letních dnech, když jsem je měla ještě studené z ledničky, hezky mě zchladily ;-)

Včera jsme s Leti rozebíraly i fazole, tak k těm jen krátce. Ve Španělsku se jí hlavně bílé fazole, ze kterých se nejčastěji dělá hustá polévka. Bílé fazole jsou habichuelas blancas [abičuelas blankas]. Používají se i habichuelas rojos [rochos] tedy červené, ale Mexičani používají frijoles [fricholes] a tady máte jistotu, že jsou to buď červené nebo černé fazole - černé fazole jsou pro mě také novinkou! :-) No a když poprosíte habichuelas verdes tedy zelené, dostanete fazolové lusky ;-) Pro úplnost haba [aba] je fazolový bob ;-)

Musím vám ještě doporučit jeden úžasný salát, který včera Leti připravila! Sice se omlouvala, že má jen mrkev, čínské zelí a jablko, které dochutila olivovým a balzamikovým olejem a solí, ale i tak to bylo výborné! K úplnému receptu ale ještě patří ananas (no mňam! :-)), avokádo, tuňák a třeba kousky sýra :-) Nenapadlo by mě takhle zkombinovat ovoce se zeleninou, ale vážně to bylo výborné! :-)

Na chvilku tedy necháme jídlo jídlem a přesuneme se do bytu Letiiných rodičů, kam jsem byla pozvána na oběd :-) Miluji tato pozvání, protože ochutnám zase něco nového.

Řekla jsem ale, že jídlo na chvíli necháme, takže začneme tím, že mi čím dál více přijde důležité naučit se španělským frázím, které na první pohled nedávají smysl. Vždyť jsem se s tím setkala i v Hledá se Nemo! No a v tomto případě jsem byla s Leti a její maminkou v kuchyni a za chvíli ze mě bylo mlíko :-D "Co prosím? Proč jsem mlíko? :-D" Překvapivě to nebylo pro to, že miluji mléko a vypiju ho... "třeba celý litr!" :-D Leti mamince říkala, jaké má ve mně štěstí, že se ráno vzbudí, nádobí je umyté, že jsem chtěla žehlit a nechala jsem jí to dělat, jen když jsem zjistila, že má tři kousky, atp. A nakonec dodala, že jsem mlíko :-D Dozvěděla jsem se, že je to něco dobrého, něco jako v češtině "Jsi třída, jsi klasa" ;-) Po chvíli jsem se ptala znovu, protože Letiina maminka rozehřívala bagetu v troubě a řekla: "To nám dá hrozny!" A já: "Co? Hrozny? :-D" Letiina maminka se začala smát :-) V tomto případě se jedná o vánoční hrozny, které jsou menší jak normální a více jsem vám už schopna vysvětlit sama. 31. 12. o půlnoci je tady zvykem jíst 12 kuliček hroznového vína během 12 odbití zvonu - tedy jedno odbití, jedna snězená kulička. Přišlo mi to docela nebezpečné, ale sama jsem měla možnost si to vyzkoušet :-) Většinou jsem stihla hrozinku jednou rozkousnout a hned spolknout. U osmé jsem se zakuckala, ale do 12. jsem to dotáhla a všechno stihla :-D Účelem je dodání štěstí do následujícího roku :-) Byl to zážitek :-) Takže "nos van a dar las uvas", tedy "to nám dá hrozny" znamená, že něco dlouho trvá ;-)

No a co že jsme to měli na ten oběd? :-) Pisto! Překvapilo mě, když mi slovník v češtině vyhodil ratatouille. Jedná se o směs zelené a červené papriky, cibule, cukety či lilku, rajčat, olivového oleje (tím se samozřejmě nešetřilo), která se nechá až téměř rozvařit na pánvi. Podává se buď jako příloha k masu či tresce, nebo se připraví ještě volské oko, které podle Leti potom kazí chuť pistu. Je to jídlo typické hlavně pro Murcii, která je na východ ode mě a kam pojedu příští týden za přáteli z roku 2012, a La Manchi na sever ode mě, ale vaří se stejně asi všude, čemuž se vůbec nedivím, protože je to výborné! Dokonce jsem změnila můj styl vychutnávání si jídla :-D Normálně jím pomalu a užívám si každé sousto. Tady ta nová do teď nepoznaná chuť byla tak výborná, že se mi zrychlila vychutnávací schopnost a jedla jsem docela rychle :-D Když to byla taková mňamka! :-D Dokážu si to tak živě vybavit, že mi to zase dráždí chuťové pohárky, takže rychle pryč od toho, nebo půjdu něco sníst :-D Po obědě šli Letiini rodiče nakupovat, my jsme se roztáhly u televize a Leti přepínala programy. Moc dobře jsme věděly, co máme minimálně v podvědomí, že chceme vidět, a tak když se před námi najednou objevil obraz Příšerek s.r.o., nadechly jsme se tak prudce, že jsme se sobě začaly smát :-D My jsme se vážně hledaly, až jsme se našly :-) Tak si říkám... To tady každý den v televizi pouští tak super pohádky, nebo to byla prostě jen "náhoda" :-D Ať tak či tak, po skončení pohádky jsem usnula jako malý prcek :-) K siestě jsem byla i vyzvána a musím přiznat, že mi udělala moc dobře ;-) Je tady vážně dnes nějaké teplo, ze kterého mi chvilkama není dobře. Po probuzení jsem jen všem popřála dobré ráno :-D

Co mě čekalo odpoledne? :-) No :-D Odpoledne v půl osmé večer :-D Pozvala jsem Guillerma (právě on je z Guatemaly), jednoho z mých nejlepších přátel z Erasmu, na zmrzlinu, ať se trochu zchladíme. Píše diplomovou práci a stejně pořád sedí zavřený doma, takže jsem ho vytáhla na čerstvý vzduch a konečně jsem ho viděla! :-) Suprově jsme si popovídali a při procházce jsme objevili místo před katedrálou, kde hrála hudba a kde byla hromada židliček pro lidi. Ze srandy jsem poznamenala, že jsem si jistá, že jsme tady nejmladší, protože se tady sešlo kolem 150 lidí ve věku 60-90 let, kteří víte, co dělali? Tančili! Hrála a tančila se chacha, salsa, tango,  jiwe, merengue,... Naprosto úžasné! Bylo naprosto jedno, jestli člověk přišel v páru, sám, s upraveným podpatkem, protože měl jednu nohu kratší,.. Na "parketu" většinou bylo kolem 70 tančících lidí! Víte, co to je? To je prostě bááájo!!!! :-) Šla z nich tak neuvěřitelně úžasná energie! Bylo naprosto fascinující pozorovat, ať už páry, které očividně v minulosti závodně tančili, či páry, které toho nenatančili tolik, ale láska z ních sršela, nebo skupinky dam, které se dokázaly odvázat a v neposlední řadě několik sólistek, které to doslova rozjížděly! Někdy to bylo, jak kdybych se koukala na náctileté tančící na diskotéce! Nemohla jsem přestat žasnout :-) Jedna paní kolem 80ti let předváděla také něco úžasného a ještě více jsem z ní byla na větvi, když jí někdo poradil, ať začne pracovat i se sukní. Ona to tak roztočila, že jsme se s Guillermem upřímně smáli radostí :-) Všichni jsme tady byli šťastní, ať už tančící, přihlížející, starší či mladší :-) Nikdo nekoukal na to, jak se na něj koukají ostatní, každý si užíval :-) Celý tento odstavec popisuje jeden z dalších důvodů, proč to Španělsko tak miluji :-) Lidé tady žijí a užívají si v každém věku! :-) Třešničku na dortu vytváří bezstarostnost lidí v tomto ohledu, kteří si nezatěžují hlavu tím, co si o nich ostatní myslí, prostě si užívají život a díky této bezstarostnosti ještě mnohem více :-)

Nadšeného a odpočinutého Guillerma jsem nakonec doprovodila zase ke psání diplomky a šla jsem na domluvenou schůzku s Fernandem. Máme jít na tapas, ale Fernando mě poprosil, ať ho vyzvednu doma, že musí ještě něco dodělat, a tak jsem vystoupala do posledního patra budovy, kde mají kluci úžasný výhled jak na katedrálu, tak na osvětlenou Alhambru :-) Přeci jen je už deset večer, takže to všechno pěkně svítí :-) Bavila jsem se s Pablem (bratrem Fernanda), který se houpal v síti nad bazénkem. Z ničeho nic vzal do ruky nějakou hračku s vodou a chtěl mě postříkat! Musím přiznat, že se mu to nevyplatilo :-D Ne že bych ho shodila do bazénku, to mě napadlo až teď :-D :-D :-D Ale převzala jsem hračku a začala jsem si hrát sama :-D Úžasné na tom je, že jsme si to mohli dovolit, protože jsme věděli, že to za chvilku uschne :-) Sice to nedopadlo bez následků, protože mám slíbené jedno hození do bazénu, ale tak co... Během dne se to určitě někdy bude hodit :-)

Ještě než jsme s Fernandem vůbec vyšli, viděla jsem, že je nervozní a to hodně. Nebylo to kvůli mě, to ne :-) Věděla jsem, že se bude zklidňovat, a tak jsem ho se zájmem celý večer pozorovala. Jeho nervozitu způsobovala rozlítanost v budoucnosti. "Nevím, jak to mám všechno udělat, kde mám začít. Chci dokončit studia, odejít z Granady, nevím, kde chci bydlet, nevím, co chci dělat. Vím, že jsem schopný být dobrý ve všem, v čem budu chtít, a tak se naskýtá tolik možností, že nevím, co si mám vybrat. Navíc chci jet na cestu po světě na motorce a teď mi volali tady z Mercedesu, abych přišel v pondělí na pohovor. Musím vymyslet ale i stěhování a hromadu dalších věcí." Komu je něco takového příjemné, ať zvedne ruku. Já ji rozhodně nezvedám, protože se mi to taky někdy zvrtne a myslím na moc věcí najednou a ještě k tomu někdy v relativně daleké budoucnosti! No co já to někdy vyvádím za blbosti :-) Už jsem si všimla, že když se kouknu na všechny svoje povinnosti najednou, může se mi z toho udělat úzko. Jak to mám jako všechno vyřešit, vždyť to teď není možné všechno dát! Samozřejmě protože na všechno myslím teď. Na Španělích se mi hodně líbí, jak často používají poco a poco [poko a poko], tedy kousek po kousku či krok za krokem. Tento způsob mi přijde nejvhodnější. Prostě se zastavím, zklidním hlavu a zaměřím se na první úkol, který mě čeká. Až ho splním, jdu k dalšímu, atd. S Fernandem se mi to takhle také povedlo. Zaměřil se na pohovor, který má v pondělí, nemluvil o ostatních věcech a nakonec se dokonce dostal do dnešního dne a začal se těšit na fiestu, která je večer! :-) Postupem večera se klidnil a já to vážně se zájmem pozorovala :-) Nakonec vypadal v pohodě, dýchal pomaleji a mluvil pomaleji. Výhra! :-) Nemohla jsem si ale nevšimnout několika jeho slov, která obohatila mě. Jednak moc dobře věděl, že může být dobrý ve všem, co si usmyslí. Říkal to s takovou jistotou a nebylo v tom ani trochu nosu nahoru :-) Nebál se změn, protože ví, že každá změna je dobrá změna! Buď se to pozná hned, nebo to cítíme jako špatnou změnu, která nás ale nakonec stejně obohatí do budoucna, takže změna, ať už jakákoliv, je dobrá :-) Líbilo se mi s jakou jistotou to všechno říká a jak to má v hlavě v tomto směru naprosto uspořádané :-) Když na to koukám obecně, Španělé jsou mnohem pokročilejší v osobnostním rozvoji a užívání si života. Víra v sebe sama, důvěra v to, co se děje a co se stane, navíc žijí úžasné životy, kdy dbají na potřeby těla. Často se (samozřejmě i kvůli teplu) sprchují studenou vodou, jí hromadu ovoce, zeleniny, bílkovin - hodně se stravují luštěninami, dostatečně spí, mnohem více se setkávají se svými rodinami a přáteli (domácnost má vždy hromadu příborů pro případ návštěvy :-D). Neplní si hlavu věcmi, se kterými nic neudělají, myslí pozitivně, naštvou se jednou za čas, kdy je potom lepší si zakrýt uši, ale dostanou to ze sebe a zase jsou v pohodě :-) I toto je část mého názoru na španělské obyvatelstvo a i toto je důvod, proč mi je tady tak dobře ;-)

No a co víc? A jooo, už vím! Včera jsem vám zapomněla říct, že jsem na základě Peťového sdílení mého blogu, relativně pečlivě prošla návrhy na stránky, které mám označit, že se mi líbí. Ve skutečnosti se mi výraz "líbí se mi", v hlavě přeměnil na "podporuji". A tak jsem velkou část přijala a podpořila tak své přátele s radostí :-) Jedna stránka se mi moc nepozdávala... Bylo tam i slovíčko, kterému jsem nerozuměla, tak jsem si ho přeložila a byl to plevel :-D Tak např. tuto stránku jsem nepodpořila :-))) Ale lidé potřebují podporu a zpětnou vazbu :-) Vidím to i na sobě. Mám takovou radost, když mi babička napíše, jak se jí mé povídání líbilo, případně se na něco zeptá a ještě mi jako třešničku poví, co je nového doma :-) Sem tam přijde i jedno, dvě slova, ale mám z nich velkou radost, protože se mi potvrzuje, že to, co píšu, má smysl :-) Navíc mi to i dodává energii do dalšího psaní, takže jsem šťastná jako bleška, že jsem také mohla někoho podpořit, protože vím, jak je to příjemné :-)

No a teď by mě zajímalo, proč se mi toto psaní v půl čtvrté ráno neuložilo a musela jsem ho teď psát znovu :-) Asi jsem zapomněla napsat něco důležitého, takže ty jo, ještě štěstí, že to píšu znova! :-)))

S přáním krásného dnešního dne, dobré nálady a úsměvu na tváři

Tančící spisovatelka :-)

P.S.: Uvědomila jsem si, že nemůžu charakterizovat Španělé obecně. Vycházím přeci jen ze zkušeností, které získávám vždy na jihu Španělska, kde jsou lidé jiní jak na severu ;-) No a taky vycházím ze zkušeností s lidmi, se kterými jsem se setkala a z vyprávění od místních obyvatel, takže mé zdroje jsou tyto ;-)