2. den ve Španělsku (2.7.)

Ahoj všichni :-) Dnes je obzvlášť zajímavý den :-) Vy ale vlastně nevíte, že mě včera Nabil (můj učitel tance) poprosil, abych mu šla pomoct na začátečnickou hodinu a že jsem tam nakonec byla přes tři hodiny na kurzech :-D No a když to skončilo, šlo se do Backstage tančit  Chtěla jsem jít spát, ale když najednou přišli mí přátelé a z toho Alba ještě měla narozeniny, byla jsem strašně moc vděčná, že jsem tam. První tance byly přeúžasné, ale potom jsem si musela odskočit pro věci k Fernandovi, protože už chtěl jít spát a já měla spát u Oscara. Měla jsem trochu černé svědomí, ale byli jsme domluveni, že mi dá vědět, až půjde z knihovny. Vyzvedla jsem si tedy věci před jednou a šla za Oscarem. Oscarovi den předtím ukradli doma telefon, když spal. Jeho spolubydlící se vypařili a byli tam v průběhu spánku i domácí. Oscar se s nimi potom o tom bavil a hodně se pohádali. Spíš tedy Oscarovi začali bezdůvodně nadávat, vyhrožovat a nevím co všechno. Byl z toho hodně špatný a byl i na policajtech, protože neměl telefon a ty výhružky vyhození z bytu, z balkonu, či jiné nebyly také příjemné. Jsem moc ráda, že jsem tady právě teď. S Oscarem jsem myslela, že mi napíše na facebook, až půjde ze školy, ale neudělal tak, a tak mi později došlo, že mám adresu a že jsem měla rovnou přijít. Došla jsem před půl druhou, zvonila jsem a nic. Jsem to ale kůň, že? Cítila jsem se vážně špatně. Chudák usnul a musel se strachovat, kde jsem. Zvonila jsem několikrát, protože jsem myslela na to, že minule prospal spolubydlící a domácí. Nakonec jsem ho nechala spát a s černým svědomím odešla. Říkám vám to i proto, abych si to lépe vštípila, že jsem udělala blbost. Ten čas je v době zkouškového asi i na Španělsko pozdě. A tak jsem se vracela do backstage s tím, že nemám, kde spát. Věděla jsem ale, že mi tam někdo pomůže, protože tam mám kupu přátel. Zeptala jsem se Nabila a bylo vyřešeno. Musela jsem ale čekat, až dopracuje, takže jsem šla spát v 5:30. Za to jsem ale vstávala po jedné hodině a byla odpočinutá  Oscarovi jsem v noci napsala, že se omlouvám a že jsem v pořádku a mám kde spát. Vzbudila jsem se a Oscar už někde získal internet a odepsal mi něco takového: "Jani, nebudeš mi věřit. Když jsem se včera vrátil domů, věci jsem měl vyházené u dveří a to včetně skříňky, oblečení, jídla z lednice a mrazáku... nechápu, co se to děje, proč se mi dějí tak špatné věci, proč jsou ti lidé tak zlí." No, tak to byla rána, to musím přiznat. Hned jsem se s ním domluvila, že půjdeme spolu na oběd a na to mi odepsal: "Ty vážně chceš jít na oběd a trávit čas s takovým pobudou, kterému se dějí tak špatné věci?" Bez meškání jsem odepsala, že už letím.

Na obědě jsem se dozvěděla, že celou noc strávil na policii. Že nakonec bydlí u kamaráda, ale že mi musí oznámit špatnou zprávu a to tu, že mě asi nemůže u sebe ubytovat, protože je u kamaráda - je vážně neuvěřitelný, ještě v takové situaci myslet na mě. Podařilo se mi ho u oběda docela hodněkrát rozesmát a užili jsme si to. Nakonec pověděl, že si myslí, že od nich teď dostane tolik peněz, že si bude moci zaplatit magisterské studium (tady je to všude placené), a tak jsem ho povzbuzovala, že všechno zlé je k něčemu dobré. U východu z menzy mu ještě pan dozorce pověděl svůj příběh. V 17 letech mu zemřela maminka a takové vyhrožování měl doma od táty. Všechno si musel zařídit sám a když to zvládl on, tak to dokáže i Oscar! Byl úžasný. No a... Taková zajímavá stránka, no.. Mám kolem sebe silné lidi  Nakonec jsme se s Oscarem rozloučili a já šla do školy tedy začít něco dělat s bakalářkou. Vlastně jsem spíš hodinu a půl seděla ve studijní aule, dávala se dohromady a dělala blbosti na internetu. Nakonec jsem sebrala sílu a šla se zeptat na konzultačky učitelů. Dostala jsem se k jednomu super pánovi, který mi poradil s literaturou, a tak jsem od té doby do teď byla v knihovně s knížkami, které jsem vlastně ani neotevřela. Mám je ale půjčené  Náhodou jsem zabloudila na stránky VŠE a všimla jsem si, že se do zítřka podávají přihlášky na státnice, jinak už člověk nemá šanci. To je mazec, ne? Ještě že ty "náhody" existují  A tak jsem podala elektronickou žádost o uzavření indexu, vyplnila jsem přihlášku, napsala jsem mé vedoucí bakalářské práce, protože je v přihlášce i navrhovaný oponent a toho nevím. Popřála jsem přátelům na facebooku k narozeninám a vymyslela zbrusu nový typ přání  A nevím, co .... a jo... vždyť vlastně nemám kde spát  Jsem si naprosto jistá, že dnes budu spát v posteli u někoho známého  Tak... Mezi tím psaním jsem měla pauzy, protože se mi do toho nechtělo. U Nabila to dnes nejde. Nejlepší další kamarád je Guillermo z Guatemaly, ale ten píše diplomku a má toho hodně. Já ho vážně nechci rušit! Musím se tomu nějak vyhnout! A tak jsem napsala kamarádovi ze salsy - ten mi napsal, že by to úplně v pohodě šlo, ale že se přestěhoval do menšího bytu a je tam s bratrem a tam už bych se nevešla. Přemýšlela jsem koho dál... A tak jsem napsala své kamarádce ze salsy a víte, jak to dopadlo? "Jani, to je jasný, že u mě můžeš spát, ale škoda, že jsi to neřekla dřív, protože pořádám večeři a oni už přijdou a já se teď nemůžu trhnout, abych pro tebe kamkoliv zajela." Všechno říkala s tak naprostou samozřejmostí, že to jde!  Když jsem jí navrhla, že se v pohodě zabavím a dojdu po večeři, tak mě upozornila na to, že mám přijít, kdy mi to bude nejlépe vyhovovat a ne že si to budu prodlužovat, abych přišla až potom. Že jsem na večeři taky zvaná. Víte.. Španělé jsou naprosto úžasní  Minimálně mí přátelé  A tak vidíte? Ze všeho zlého se vyklube něco dobrého. Oscarovi se přihodily špatné věci, ale pomůže mu to financovat školu. Potvrzuje si, jak má úžasné přátelé a to samé já a ještě k tomu jsem dostala super lekcičku, že bych tolik neměla koukat na sebe a své taneční potřeby (viz včerejší večer). Za chvilku se zavírá škola, a tak vám to pošlu, jdu si vyzvednout věci k Nabilovi a půjdu krásnou procházkou za Leti, u které teď budu spinkat více dní než jen jeden 

Mějte se krásně, buďte šťastní a koukejte na svět pozitivně