Tancicispisovatelka | 7.12.Valencie!!! Doporučuji přečíst :-))) + Asúcar

Takže.. Je ráno! :-) Hop a skáču z postele :-) Dnes nás čeká náročný den. Nejdříve si s průvodcem projdeme město a hned poté jdeme do Města historie a umění (La ciudad de la historia y artes), kde se nachází i Oceánografic, do kterého se moooc těším :-) O tom tedy později :-)

Tak co bude na tu snídani? V Portugalsku jsme opravdu měli čerstvě udělané vafle, ovoce, sýry, lupínky, mlíko,... Tady jsou lupínky bez mlíka, máslo a marmeláda v těch malinkých nádobkách, toastový chleba a ze supermarketu koupené croissanty a magdalény (podobné těsto, ale víc se drobí- minulý rok jsem si je půlila a na každou půlku přidala buď marmeládu, med, či nutellu :-D). Ty jo, to je úroveň snídaně.. Mlíko jsme použili z kávovaru, tedy v prášku a džus něco podobného. No.. Když se toastový chleba opekl a udělala se z něj tostada, nebylo strašné, jen trošilinku hrozné :-D A kulový,.. Tak snídaně nebudou fajn, ale jinak si to užiju ;-)

Prohlídka po městě je zajímavá ;-) Dozvěděla jsem se např. že dřív bylo celé město obehnáno hradbami, jejichž vchody se na noc zavíraly, aby nikdo nemohl dovnitř a vlastně ani ven. Pokud se někdo nestihl z venku vrátit včas, zůstal mimo město pod měsíčkem, a proto se i říká (v doslovném překladu): "Zůstat na Měsíci Valencie." a používá se to na člověka, který nevidomě civí do prostoru ;-) Když jsem to později řekla jednomu tanečníkovi, neznal to, a Luis také ne. No jo, musíme se vzdělávat :-) No a taky tady byla po 50. roce tak velká povodeň, že v některých částech města voda sahala do výše šesti metrů i přes to, že řeka měla široké koryto. Proto řeknu vyhnali přes jižní část města a z koryta se stal park, kde se dá projít i sportovně vyžít :-) Dále jsme navštívili dvě věže, které jsou blízko od sebe a o kterých se říká, že si při odbíjení povídají, že jsou to snoubenci :-) Naše cesta vede i přes zastřešený trh se zeleninou, ovocem, masem, jamónem a dalším... Povídal nám, že je to největší trh (snad ve Španělsku?) s obloukovým podstřeším. Pardon, nevím, jak líp to říct :-) Nicméně náš průvodce udělal chybu. Vyzval nás ke vstupu a šel a šel a šel. Co my? My se kochali trhem, koukali se sem a tam a tam a sem... A trochu šli tam, kde nás to zajímá. Rázem jsme zjistila, že jsme se sobě navzájem skoro všichni ztratili :-( Ke mně a k Williamovi naštěstí zrovna přišel Edu, kterému jsem řekla, že to vážně nebyl dobrý nápad, že se všichni ztratili. Chvilku nám z toho nebylo dobře, protože ne každý má na Edu číslo a lidi by mohli postupně začít panikařit; trh je opravdu velký. Naštěstí přiběhl někdo z první skupiny, kdo zvládl následovat průvodce a řekl nám, kde jsou. Postupně se našli i další, což považuji za zázrak. Uf.. Toto by tedy bylo. Dále jsme viděli druhý nejužší domeček na světě. Jeho šířka je 105 cm :-) Existuje ještě jeden užší! :-) Myslím někde v Jižní Americe. Prošli jsme i tři hlavní náměstí (Plaza del Ayuntamiento, Plaza de la Virgen a třetí si nepamatuju :-)) a viděli vlakové nádraží a samozřejmě Plaza de torros – Náměstí býků, kde se pořádá/pořádala korida. Dostali jsme na chvilku i pauzu a tu jsme s Williamem využili koupením ---. což se dělá stejně jako churros (těsto smažené v oleji vypadající někdy jako had :-)), ale není to z těsta ale z dýně ;-) A chutná mi to víc jak churros! Konečně tam necítím olej :-) Samozřejmě se to opět namáčí do horké čokolády... Kvalitní horké výborné čokolády! :-) To jen pro upřesnění :-)

A co přijde teď? Oceánografic!!! :-) Oceánografic je největší akvárium v Evropě. Každý, kdo tam byl, mi to doporučuje, tak tedy uvidíme :-) Prý se potřebují na projití alespoň 3 hodiny :-) Tedy jsme nejdříve prošli "imaginárním městem" umění a historie s úúúúžasnými budovami obklopenými čirou zářivě modrou vodičkou :-) Krása to na pohled :-) Opravdu si to tady užívám, protože toto je jedna z nejkrásnějších věcí, co jsem kdy viděla :-) K tomu bych tipla příjemných 15 stupňů :-) No ale šup, šup, musíme pospíšit do Oceánograficu! :-) Už jen s tou budovou jsem se musela několikrát vyfotit :-) Samozřejmě potom i s lístkem! :-) A to jsem ještě nevěděla, že ta budovička je pouze vchodem, začátkem všeho úžasného :-) Když jsme se dostali pod zem a do prvního areálku, objevili jsme v první místnosti dvě obrovská akvária o rozměrech tak... 10x4m? A to s úúúžasnýma rybičkama všeho druhu :-) Víte, co mě napadalo? Přemýšlela jsem, jak akvárko přenést k vám, a tak jsem přestala fotit a začala jsem natáčet :-) A to samozřejmě i průchozí tunel o délce tak 20 metrů, kde se všuuude krom podlahy opět nachází akvárko. Ať se kouknu doleva, doprava, či pozvednu hlavu, všude vidím jen modro a rybičky :-) Je to něco úžasného! :-) Páni, jak něco takového může existovat :-) Po průchodu tunelu jsme se dostali do další místnosti, kde byli mořští koníčci, medúzy, pak i medúzy, které v sobě snad měli elektřinu. Jako by celým jejich "krevním oběhem" problikávaly světýlka :-) A škrtám jako by, protože to tak prostě bylo! :-) Nevěděla jsem, že něco takového existuje :-) No.. A.. Toto  je vše? Já vím, je to úžasné a o všem jsem vám neřekla, ale... Říkaly se alespoň tři hodiny. William už chce jít a já.. Prostě.. "Nesedneme si tady a třeba něco sníme pozorujíc rybičky?" zeptala jsem se trošku smutně Williama, protože jsem ještě nechtěla odejít. "Ale to bychom nestihli všechno ostatní, musíme jít!" Ty jo, to se mi snad zdá... "Williame, co jsi to řekl? Já myslela, že už jsme to všechno prošli." Ke svému překvapení jsem zjistila, že je tady 10 areálů tak velkých jako tento :-D Ani nevíte, jakou radost jsem měla, když jsem zjistila, že se neodchází, nýbrž se pokračuje :-) A tak se ještě dostáváme do arktického areálu, do areálu rybiček Středozemního moře, tropických rybek aaaa? Žraloků :-) A taky piraní, rejnoků, takového toho stvoření s nožem místo nosu :-) Prostě tady toho je hromada hromad přeúžasných kousků! :-) A je to tak velké a ohromné... Od teď budu Oceánografic každému doporučovat. To se prostě musí vidět! A co víc? Ve čtvrt na pět mají vystoupení delfíni! :-) Zatím nevím, co si o tom mám myslet, ale určitě to bude super! :-) Máme ještě půl hodiny a.. Hlásí, že je plno :-o To snad ne, to se nemůže stát, to musíme s Williamem vidět! Nasadili jsme tryskové motory a letěli do delfinária. Nechtějí nás pustit :-o To ale nejde, to ne! Při příchodu jsme slyšeli úžasnou hudbu a velký areál, to nejde, to musíme vidět! Další vystoupení už nestihneme, musíme se dovnitř dostat! :-( Ok.. Jsou tady čtyři vchody a hlídají to dva chlapi. Oba mají dva a dva blízko od sebe. Ok, ten jeden vchod je volný. Ano, samozřejmě tam má pásku, že se nemůže vejít, ale to... To podlezeme, musíme se dostat dovnitř! Ten hlídač nás ale vidí.. Nemůžeme tam jít teď. "Williama, tady jsou záchody, jdi tam. Jako že jsme šli na záchod, ať nás nepozoruje." Když jsme vyšli, opět koukal. Oukej, touto stranou ne. Ten druhý je drobnější a přeci nás musí pustit! "Omlouvám se, ale to jsou příkazy, nemůžu vás pustit dovnitř." Začínám chápat, že to nebude sranda, ale musím se dostat dovnitř. "Williame, oni jsou na výmluvy zvyklý, co budeme dělat..." Teď jsem u toho drobnějšího viděla projít lidi do jeho druhého chráněného vchodu. Ano, ti lidi tam patřili, ale když budu suverénní, třeba si mě nevšimne. Vzala jsem Williama a vedla ho tam. "Počkejte, počkejte, to nesmíte! Nemůžete dovnitř, je plno." :-( Já už opravdu nevím, co dělat. Nemohli jsme vutíkat dovnitř, někdo by nás chytil. Do háje! Musím přiznat, že už ani já si nejsem jistá, že se dostaneme dovnitř. Postupně chodí další a další lidi prosit hlídače o vstup. "Kruci přemýšlej! Musíme se tam dostat." řekla jsem sama sobě. "Co vymyslet? Co neříkají ostatní?" Ten mladší a drobnější nám řekl, abychom zašli za tím silnějším, jeho šéfem. No.. Tak na něj určitě budu mít páku. Do háje! Přeci to ale musím zkusit. "Dobrý den, pusťte nás prosím dovnitř, máme tam kamarády a drží nám místa!" Ou jejda, já přišla na kouzelnou formuli. "Tak ať přijdou a potvrdí nám to." :-o No já se zblázním :-) Okamžitě píšu Edovi, ať pro nás přijde. "Nemůžu, vzali by mi místo :-(" To si snad dělá srandu! Edu, to ne... Snažím se ho ukecat a jak to dopadlo? Poslal pro nás organizátorku. Ta přišla, potvrdila, že jsme s nimi a že nám hlídají místa (což samozřejmě není pravda), a nám tak byla odstraněna páska a pustili nás dovnitř. No týýý jo, nejraději bych ji zulíbala ruce, že pro nás přišla :-D Vystoupali jsme po schodech a dostali se do kruhového areálu, který můžete opravdu vidět v amerických filmech. Pamatujete na Zachraňte Willyho? :-) Tak toto je větší... Alespoň 5x větší. Od začátku mám zatajený dech, který se potlačil ještě přicházejícím pořadatelem. Do háje, ta holka zmizla a my jsme tu sami a blbě se porozhlížíme po místech. Kruci! Okamžitě zrychli své mozkové obrátky, nebo jsme zase venku. "Dobrý den, my... my seděli tady, ale..." "Ale někdo vám to zasedl? To je v pořádku, najdu vám místo." Uf... Spadl mi balvan z hrudníku. Dostali jsme se na místa dokonce i blízko Edovi a konečně jsme tady legálně. No to byla fuška teda. Nemůžu se zbavit a ani nechci, toho úžasného vděčného pocitu z toho, že tady můžu být :-) Takže tedy nádech a hluboký výdech :-D A jde se na to, ne? :-) Areál je to tedy veliký, nedovedu odhadnout, kolik je tady lidí.. Hrají úžasné písničky, před námi jsou bazény pro delfíny a stará se o nás animador. Nejdříve se soutěží o to, kdo si pohladí delfína :-) Bylo vybráno pět dětí a pokračovalo se dál. A jak? Pustila se písnička a kdo tančil a blbnul nejlíp a nejvíc, byl vybrán. Takhle animador upozornil na jednoho pána, který to opravdu roztočil a všichni jsme se náramně bavili, protože byl tak hodný a zopakoval nám to :-) Všichni se opravdu dobře baví :-) A abychom nelenili a všichni dělali něco užitečného, začali jsme trénovat mexickou vlnu :-) Je nás tady tolik, že jsme byli rozděleni na spodní a horní část. Mexická vlna šla z pravého dolního rohu, dojela až doleva, tam se přesunula nahoru a vrškem se vrátila doprava :-) Je to bájo! A ještě větší, když si s námi animador začal hrát a museli jsme vlnu dělat rychle anebo úplně zpomaleně a do toho ještě adekvátní zvuk :-D Páni, je mi úžasně :-) A ti lidi s dobrou náladou kolem! Je mi naprosto báječně :-) A jejda, začíná nám představení :-) Jako první si děti pohladily delfíny :-) Jedna holčička se ho dotkla, chudinka, špičkou prstu :-) No a potom už naskočili na plac čtyři trenéři a začali s delfíny vyvádět psí kusy :-) A tak při úžasných, rytmických a energetických písničkách koukám na delfíny, kteří se ve vodě převalují, dělají otočky, plavou, skáčou, já nevím co všechno :-) Skoro celou dobu mám při vystoupení husí kůži. Jinak se to u mě nedá. Vždyť je to spojení něčeho krásného s úžasnými písničkami! :-) Což se ještě stupňuje, když trenéři skáčou vody a začínají se vozit na delfíní horní ploutvičce. Když se chtějí dostat na břeh, nechají se jimi tlačit. Řekla bych, že je čumáčkama tlačí do nohou a jednoho trenéra dokonce i vyhodí, aby se na břeh dostal rovnou ve stoje. No to je rozežranost! :-D Delfíni si dále skáčí pro potravu do výšky čtyř metrů :-) A teeeď? Teď trenéry vyhazují do výšky tří metrů :-D Když se to stalo poprvé, zatajil se mi dech. Je to něco naprosto ohromného! Nevěřila bych, že je to možné, kdybych to neviděla. Člověk i delfíni se zanoří, dlouho nejdou vidět a pak už velikou rychlostí člověk rozbíjí hladinu, za ním delfíni... A naopak nejdříve dopadají delfíny a člověk za nimi šipkou... Nemám co dodat. Jsem tak šťastná, že jsem tady! Strašně moc za to děkuji! Já bych těch 18 EUR zaplatila jen za delfinárium! Jakmile vystoupení po 40ti minutách skončilo, se slzami v očích a s husí kůží jsem vděčně koukala na Edua. Byla jsem svědkem něčeho naprosto úžasného a cítím se božsky. Na toto nikdy nezapomenu. Šťastní, ohromení, u vytržení s Williamem odcházíme a jsme tak rádi, že jsme to mohli vidět, být tady! V němém úžasu a s úsměvem od ucha k uchu jdu k areálu Rudého moře. Jejda, jsou tady i naši slovenští přátelé :-) Ale co to? Adriana je jak zapšklá slepice. Omlouvám se, ale..: "Adi byli jste v delfináriu?" "Jo, byli." "A proč se neusmíváš?" No.. Řekněme, že některé lidi nemůžu pochopit. Takových lidí mi je i líto, protože pokud se nedokáží radovat z valencijského delfinária, nedokáží se radovat snad z ničeho. No nic, nechám ji jejímu osudu a jdu si užít Rudé moře :-) Vstoupili jsme do jakési auly, kde byla zadní část pódia zahalená oponou. Co to bude. co to bude? Paní začala mluvit, opona se rozestoupila a odhalilo se akvárium alespoň 10x4m :-o A na tomto akváriu nám i ukazuje, jaké druhy rybiček, žraloků a dalšího v Rudém moři žijí :-) To by ale nebyl Oceánografic, aby to bylo jen tak. Během chvilky se totiž mezi rybkama objevil potápěč- biolog, který nám taky prezentace z části odvykládala a na konci se pokládali otázky pouze na něj :-) V průběhu skákal ze strany na stranu, nahoru, jindy se nedokázal udržet na místě.. Někdy jsem mu věnovala tolik pozornosti kvůli jeho blbinám, že jsem nevěděla, co se povídá :-D Ale bavila jsem se dobře :-) Je to tady krásné :-) No a blíží se šestá hodina a víte co? S Williamem jsme jeden areálek nestihli a to jsme tu pět hodin. Takže i já mám důvod se sem vrátit :-P :-) Jinak jsme se ještě stihli trošku nafotit s večerní Valencií a už jsme nastoupili do autobusu a jeli do hostelu. Tam většina zapadla do postelí a odpočívala :-D No jo, oni mají v jedenáct opíječku a diskotéku a já se opět vydám do víru salsy a za  získáním své čepičky!!! :-) Tak.. Až jsem z toho v té hostelské postýlce usnula :-)

Kruci písek! Budík jsem měla na desátou, ale ten jsem úspěšně zaspala, až ho Aďa musela vypnout, aby nehulákal :-D Vzbudili mě nechtěně po jedenácté, když se vydávali na fiestu :-D Ok.. Je 23:15. Víte, co jsem udělala? Osprchovala jsem se, oblekla, namalovala a už ve tři čtvrtě jsem byla blízko největšímu valencijskému náměstí, kde jsem si chtěla vyfotit vánoční výzdobu :-)

Výzdoba vyfocena, mažeme do Asúcaru :-) Ty jo, trefila jsem bez chyby, to se divím :-) Nooo aaa, víte, co mě přivítalo? Respektive kdo? :-) Pán, který prodává vstupy: "Ahoj, nenechala sis tady včera čepku? ;-)" No já zírám :-) On se neptal každého, on se ptal jen mě :-o Jak si mě může pamatovat? :-D Vrátil mi čepičku, já mu řekla, že ještě musím zaplatit (i když se mi nechce): "To je dobrý, běž." Chacha :-D Moc jsem mu poděkovala, nechala si věci v šatně za tři eura (ty jo, mohla jsem platit 10 eur!) a vstoupila na parket :-) Tentokráte jsem narazily na dva pány- jeden tančí dobře, druhý tančí jemně :-D To ale neznamená, že ten první má pevné držení, i když to taky :-) Jen tančí líp ;-) Ale samozřejmě i ten druhý mě má co naučit :-) A tak si mě přebírají navzájem :-D Baví mě to s nimi, tančí fajn ;-) A ten lepší tančí i figury, které neznám, takže se moc ráda učím :-) No a když netančím s těmito dvěmi (se kterými jsem tančila v průběhu celého večera), tak tančím se všemi ostatními :-D :-) Víte, jak se ve španělštině řekne Tančím se všemi? Jednak to může být tančím se všemi a jednak to může být tančím s celým světem :-) To pro Španěly také znamená všichni :-) Jo a o včerejšku jsem vám myslím jednu věc neřekla. Vyzval mě k tanci jeden pán, se kterým se mi dobře netančilo. Byl na mě moc nalepený a vadilo mi to. V hlavně jsem si řekla (španělsky ne je no): nooooooo. A víte, co jsem zjistila u posledního o? Že se slyším a že mu to vyslovuju u ucha :-D Ty jo, musela jsem se začít smát, protože tohle se mi vážně vymklo :-D Ale dobře mu tak, nemá tak tančit ;-) Potom už mě nevyzval a já byla v klidu :-) No a v sobotním večeru jsem pozorovala pány na parketu a vyzívala ty nejšikovnější. Ty jo, upadnou mi stehna :-D To fakt bolí! :-D Tančí dobře, ale nejsem na to zvyklá :-D Jo a víte co ještě? Zahlídla jsem tady pána, který v oceánograficu tak vtipně tančil: "Ahoj, nebyl jsi dnes v oceánograficu?" "Ne nebyl, neznáme se z léta? Netančili jsme spolu na pláži?" :-D Ty jo, oba jsme si mysleli, že toho druhého známe :-D A tak jsme si v průběhu večera zatančili pár tanců a dostala jsem pochvalu :-) Stejně tak od jiného, který se mnou dnes tančí docela často a nakonec i od lepšího pána ze začátku, který k tomu přidal: "Opravdu dobře tančíš, a proto ti chci říct jednu věc. Zpevni trochu ruku, protože když chci něco udělat rychle, tak to nestihneme." Pozorně jsem naslouchala :-) Pak asi ještě od někoho, ale nevím od koho ;-) Nejvíce se mi ale líbila dnešní třešnička na dortu... Na konci večera, respektive rána mě vyzval k tanci jeden chlapec, se kterým se mi úžasně tančilo :-) Kruci, nemohl mě vyzvat dřív? Ale dobrá tedy :-) Jsem ráda, že s ním teď můžu tančit :-) Když písnička skončila, zavírali menší parket, tak jsme přešli do většího a tančili další :-) A když jsme dotančili další? "Tak já jdu." No to si dělá srandu! Teď přeci nemůže odejít, když se mi s ním tak dobře tančí :-D Myslím, že jsem ho musela 4x poprosit, než zaželel, otočil se na podpatku a vrátil se na parket :-) Snad pak tolik netrpěl. Já určitě víc. Parket se, nevím jak, nějak zaplnil a byli jsme jak otloukánci :-D Párkrát jsem nemohla dotočit otočku, protože jsem do někoho narazila :-D No a tak nějak srandovně ty naše tance vypadaly ;-) Jo a víte, co byla úplně poslední písnička?! Z Hříšného tance!!! :-) Ne ta poslední, jiná, ale to nevadí. Bylo to úúúžasné :-))) Lepší poslední tanečky jsem si nemohla přát :-)

Tak tedy... Jestli se někdy vrátím, budu vědět kam zajít :-) Luis mi dnes i řekl, ať se někdy stavím, tak třeba se někdy vrátím :-) A třeba s někým z vás, abych vám ukázala největší akvárium v Evropě a delfíny :-) Dnešní den je opravdu nezapomenutelný :-)